| Agadir na facebooku: |  |
| Agadir na Instagramu: |  |
| Agadir na Wikipedii: |  |
| Kanál RSS: |  |
Pořady z cyklu
"Agadir: Na strunách naděje"
jsou konány
za finanční podpory
Státního fondu kultury
České republiky |
Mediální partneři:
| Přihlášený uživatel: | | žádný |
| Vaše IP adresa: | | 3.149.26.176 |
Přístupy celkem: 40925921
Přístupy dnes: 14012
© 2004-2024
Ing. Ondřej Fuciman, Ph.D.
Optimalizováno pro rozlišení:
1280x720 a vyšší
|
 | O neobenm angovi
| |
Babka cupitala kolem vyschlého potočního koryta až nahoru ke staré jabloni, kterou blesk rozťal napolovic, takže zdola od cesty připomínala šibenici. Právě proto k ní babka každý podvečer chodila. Přicházela sem vždycky s úmyslem oběsit svého Šanga. Byla by ho klidně oběsila třeba i na plotě nebo na klice ve sklepě, ale na spodní větvi jabloně jednou zahlédla fotbalový míč, visel na duši a houpal se sem a tam, připadlo jí, že je to nejlepší místo, kde by si mohla s Šangem vyrovnat účty.
- Tak hni sebou - obrátila se na Šanga, který se zastavil před krtincem, strčil do něj čenich a zuřivě hrabal předními tlapkami. Na babčina slova jen zavrtěl ocasem a hrabal dál.
- Nemysli, že tomu unikneš - hudrala babka a cestou k jabloni si prozpěvovala. Potom si pod jabloň sedla a čekala. Šang za chvíli přišel,čenichal kolem stromu, pokropil kmen několika kapkami a posadil se. Upíral oči na svou velitelku, pak ulehl, hlavu si položil na přední tlapky a čekal.
- Víš, že mi budeš chybět? Ale jsi zlý pes. I v posteli budu mít teď místa ažaž. Plechovou misku dám Micině. To tě štve, co? Nemysli si, že mám Micinu bůhvíjak ráda. Ale tu misku jí dám. Protože ty dobře víš, jak mě Palko miloval. Když mi odešel, neměla jsem už nikoho, kromě tebe a Miciny. A Palka na kredenci. Chtěli mi ho dát do urnového háje. To určitě! Ani rozptýlit jsem ho nedovolila. V kuchyni je mu dobře. Ale mrzí mě, že si nemůže dát se mnou držťky. Tolik mu chutnaly... (nebo: měl je tak rád)... Zato ty si dopřáváš! Palko mi povídal, že by na ty držťky možná i přišel, ale že by na tebe potom nezbylo. Jsi pažravy,to je ono. Všecko bys sežral. Ale když tě oběsím, tak Palko určitě na ty držťky příjde. Teď můžeš vyslovit své poslední přání. No tak, dělej, za chvilku zapadne sluníško a ochladí se. Mám zpívat? Tak dobře - zachichotala se babka a s velkým hekáním vstala. Sepjala ruce na prsou, zavřela oči a skřípavým a třaslavým hlasem začala zpívat. Šang zdvihl hlavu, chvilku kňučel, ale pak už se nedalo rozeznat, kdo zpívá a kdo vyje. Babka nakonec dozpívala a zahleděla se na Šanga:
- Máš štěstí - řekla.
- Máš štěstí, že ještě nedosáhnu na spodní větev. Ale zítra, až vyrostu, to bude jiná písnička. Teď marš domů - zavelela, přitáhla si svetr těsněji k tělu a spustila se dolů ke svému domu.
Šang šel poslušně za ní, strkal čenich do krtinců a při každém babčině slově zavrtěl ocasem. |
| | Zpět |
|
